Recenze
[...] Váha interpretace stojí plně na J. Suchém a J. Šlitrovi, který tentokrát nehraje jen na klavír, ale také před mikrofonem, a na dvou členech orchestru S. Navrátilovi a K. Turnovském. Dominuje ovšem Suchý, který je střídavě Jonášem a pak zase se Šlitrem na něj vzpomíná. Jeho projev je napovrch živelný a strhující, ale uvnitř velmi ukázněný a promyšlený.
Semafor si za Jonáše opravdu po všech stránkách zaslouží ten spontánní potlesk a úspěch, který přinesla už samotná včerejší premiéra. Jako by to zase byl ten starý Semafor, všemi tehdy vítaný jako něco nového, něco, co mezi našimi divadly potřebujeme. U Jonáše by měla začít jeho nová a další cesta. [Helena Červená: Tleskáme Semaforu. Večerní Praha, 19. 7.1962]
[...] Jonáš a tingltangl má snad ze všech inscenací Semaforu nejskromnější záměr: nechce být víc než současnou reminiscencí na staré kabarety, music-hally a tingltangly, na zábavné scénky přepychových barů a kaváren i zastrčených lokálků, kde se často - vedle zábavy dosti nevázané - reagovalo na události doby a života mnohem opravdověji než leckterými díly "velkého" umění. Má také nejblíž k Šlitrovým a Suchého začátkům - k Redutě, kam tato dvojice před pěti lety poprvé přišla se svými texty a písničkami. A zdá se mi, že právě zde, u kořenů své tvorby, jsou Suchý se Šlitrem nejsilnější. [...] Tingltangl o Jonášovi je typ divadla, v němž jsou bez konkurence. [...] [Ladislav Smoljak: Semafor do nové sezóny. Kultura, 26. 7.1962]
[...] Mezi jednotlivými šansony spojovací text, dobová melodie, anekdota, růže do klopy, slečna oblečená do krásy těla a šelmího pohybu. Víc nic - jen tak tečka za sezónou, něco pro léto, ani se tuze nepsali s programem. A zatím se v Semaforu Jonášem a tingltanglem stalo něco důležitého. Suchý ve žlutém slamáčku a Šlitr v černé buřince a s červenými kšandami se nenásilně a bez gesta přehoupli ze svého uměleckého jinošství do časů začínající umělecké dospělosti. [...] Suchý se Šlitrem se poprvé představují jako výtečná komická dvojice, Šlitr s udivenou, smrtelně vážnou tváří, kombinující výraz Friga s Vaškem z Prodané, a Suchý jako chytrá hlavička pod slamáčkem, trochu z klauniády, trochu z moderních pohádek. Připočtěme dál Šlitrovy vtipné variace na Nanyku v zelí, několik důmyslných nápadů režiséra K. Mareše, dobrý výkon obou muzikantů S. Navrátila a J. Kysilky, i Evy Pospíšilové v roli tingl-tanglové girl. Až to všechno připočteme, odečteme pro spravedlnost Suchého i Šlitrův zatím ještě velmi neprofesionální herecký projev, Suchého mizernou dikci v mluveném textu a občas pohybovou bezradnost, i chvílemi trochu nepružný stereotypní pěvecký projev, a některé přibanálnělé mezitexty. Nakonec podtrhněme - a vyjde nám nicméně výsledek více než potěšitelný. Program má švih, vtip a poutavost, je moderní a žije v něm doba. Nejlepší z nových písniček zdvihají srdce i myšlenky, mají dějinný optimismus.
[Sergej Machonin: Jonáš a tingltangl. Literární noviny, 20. 7. 1962][...] ...vzniká nová a milá klaunská dvojice S+Š. Je jistě těžké vytvářet dnes jevištní dvojice tohoto druhu v národě, který měl Voskovce a Wericha, a každý takový nový pár bude vždycky vážen jimi a pravděpodobně shledáván lehkým. Bez přehánění však lze říci, že začátek tu je dobrý a předpoklady pro další vývoj nesporné. [...]
[Pavel Kohn: Semafor tentokrát výborný. Mladá fronta, 21. 7.1962]
[...] Jiří Suchý, hlavní zpěvák pořadu, našel dobré uplatnění také jako vtipný vykladač a glosátor a jeho projev má tentokrát přirozenější tóny. Tento vývoj bylo možno předpokládat. Originální komik se však vyklubal z Jiřího Šlitra, který vedle znamenité parodie různých hudebních mistrů dokazuje i umění herecké charakteristiky. Jeho chlapík s buřinkou, připoutaný ke klavíru a matoucí výklady svého kolegy poněkud zpomaleným chápáním, je figurkou jakoby vystřiženou ze starých grotesek. Chce se ti dokonce myslit na Friga. A znovu a znovu vzpomínáš na vtipné dueto o dívce s přelivem, v němž se Šlitr ukázal také jako výborný a nekonvenční zpěvák.
Dalo by se snad namítat, že Jonáš a tingltangl je autorskou exhibicí, kterou nebude možno donekonečna opakovat. Už teď se vtírá otázka, jakou novou formu bude nutno dát novým písňovým pořadům, aby se neopakovalo staré schéma. Ale na to je ještě čas a autoři nás na podzim mohou znovu překvapit. Zatím postačí, že Jonáš a tingltangl přinesl řadu velmi dobrých, tvůrčích parafrází a reminiscencí na minulost i mnoho nových, originálních prvků, které potvrzují, že Semafor pokračuje v nové a dobré cestě za uměním populárním a společensky angažovaným. [Pavel Grym: Semafor obnovuje tradici music-hallu. Lidová demokracie 21. 7.1962]
