JAN WERICH

* 6. 2. 1905
† 31. 10. 1980

Pokud můžeme vyjmout z historie jednu postavu, bez níž by Semafor nikdy nevznikl, pak je to právě Jan Werich. Jeho spolupráce s Jiřím Voskovcem byla hlavním inspiračním zdrojem toho, aby se Jiří Suchý a Jiří Šlitr věnovali divadlu. 
Jan Werich od Jiřího Suchého
Jan Werich od Jiřího Suchého

V Semaforu Jan Werich nikdy přímo nehrál, i když měl vystupovat ve Smutku bláznivých panen, z čehož sešlo vinou jeho v té době už velmi špatného zdravotního stavu. V letech 1966-1967 se společně s Miroslavem Horníčkem podílel na Suchého rozhlasových Gramotingltanglech. Dvakrát vystoupil s Jiřím Suchým v Lucerně, prvně při sjezdu spřízněných duší v roce 1966 (spolu s M. Horníčkem a J. Šlitrem), podruhé k výročí uvedení Vest Pocket Revue v roce 1977. To už bylo jeho poslední veřejné vystoupení. Obě akce byly naštěstí (alespoň zvukově) zaznamenány. Vedle toho se objevil ve filmu Magnetické vlny léčí, spolu s Evou Pilarovou a Jiřím Šlitrem při westernové skladbě Co ve městě se povídá. Se Suchým ještě v roce 1978 připravili Silvestrovský skeč pro rozhlasové vysílání, které ovšem nebylo odvysíláno s odůvodněním, že Werichův projev zní už příliš skličujícím dojmem pro silvestrovské veselí. Záznam se naštěstí dochoval a vyšel na CD Jan Werich vesele i vážně.

Jiří Suchý natočil za svou kariéru už dlouhou řadu textů Jana Wericha a Jiřího Voskovce, dokonce celé jedno album (Suchý zpívá Ježka). Společně s bratrem Ondřejem Suchým vydali vzpomínkovou knihu Pan Werich z Kampy

Odkaz dvojice V+W připomíná v řadě písňových textů (např. Golem, Plná hrst) a divadelních her Semaforu, např. Osvobozené divadlo Semafor nebo Čochtanův divotvorný hrnec


Jan Werich o Semaforu (převzato z Knihy Semafor - Hry (ČS spisovatel, 1964)

Obecenstvo nebo ten lid, který chodí do divadla, je chytřejší a vzdělanější než někteří z těch, kteří o divadle rozhodují. Ono se skládá většinou z mladých lidí a ti myslí rychle, jsou zvídaví, a nikdy v tomto národě mladí lidé nebyli hloupí, vždycky šli ve své většině s pokrokem. Kdyby toho nebylo, nebylo by možné Osvobozené divadlo. Ostatně v praxi se to ukázalo, jak si mladí lidé probojovali mladá divadla, třeba Zábradlí, Semafor aj. Tato dvě divadla měla velké překážky a prosadila se jenom proto, že jsou tam poctiví umělci, kteří něco chtějí i za cenu omylů.