ZLOČIN V ŠANTÁNU

Filmové písničky, podobně jako písničky z divadelních her, jsou v písňové tvorbě něčím zvláštním: touží po svébytném životě, a přece jsou napsány pro své původní určení. V případě písní ze Zločinu v šantánu, které jsou do velké míry funkční a vyrůstají z děje filmu, to platí dvojnásob. A tak největší požitek z jejich poslechu bude mít patrně ten, kdo viděl a dovede si právě znějící písničku dosadit do patřičné situace. Ale jelikož Zločin v šantánu je filmem diváckým a nebude tedy mnoho těch, kteří jej neviděli, není to pro písně shrnuté na tuto recenzovanou desku žádným handicapem. Mají všechny vlastnosti, na které jsme si v písničkách Suchého a Šlitra zvykli, snad až s přílišnou samozřejmostí: textový vtip, neotřelé rýmy a výrazovou nadlehčenost, která činí zvláště z typických písní hodnoty takřka nedostižné. Skladatelsky jsou vedeny ve stylově poněkud starší poloze, tak, aby korespondovaly s atmosférou filmu. Šlitr současně hodně těží z hudebních reminiscencí a parafrází, zejména na Ježka s V + W, není ovšem vyloučeno, že i shoda hlavy melodií písní Kočičí bál a Ach, miluji vás s Bonnie & Clyde je úmyslná.

Také pěvečtí interpreti se dostávají do důvěrně známých poloh, stejně jako o S + Š to platí i o Evě Pilarové. V Pokladu získala písničku, která by se před několika lety stala šlágrem a píseň Kolena výrazově evokuje její prvý velký úspěch, Blackwellovu Co je láska. Za velký omyl pokládám zařazení nic neříkající, vycpávkové instrumentálky Mordsong, a to ještě na konec desky, která tak končí, jakoby mělo ještě něco následovat. Přestože chytrost zůstane chytrostí a hudební vtip hudebním vtipem bez ohledu na kabát, který se právě nosí, myslím si, že deska bude vítaným přírůstkem jen do diskotéky střední generace. Na mladší posluchače bude patrně působit majestátním dojmem, zvláště také proto, že zvuk FISYO je i v rámci zvoleného stylu dosti omšelý a paradoxně neslohový.