MeToo

Muzikál

Jedná se o muzikál, který reaguje na kampaň, jejímuž kouzlu propadly hlavně ženy v USA. Je o tom, jak pánové si někdy moc dovolují, zatímco dámy se tomu neúměrně brání. Problematiku komedie MeToo ovšem neřeší, neboť kampaň byla spíše pouze záminkou k napsání rozpustilého libreta, jehož smyslem je smích publika.

Foto: Dušan Dostál
Foto: Dušan Dostál

Libreto a texty písní Jiří Suchý

Hudba Jiří Suchý a Irena Zlámalová

Hudební nastudování Jakub Přibyl a Jiří J. N. Svoboda

Hudební aranžmá Radek Škeřík a Jakub Přibyl

Pohybová spolupráce Petr Šudoma

Návrh scény Jiří Suchý

Kostýmní výprava Jiří Suchý a Renata Tůmová

Výroba výpravy a rekvizit Martin Weigert

Kostymérky Renata Tůmová a Martina Kšírová

Zvuk Jan Duhajský, David Dewetter a Michal Černý

Světla Vlasta Dušek, Štěpán Hrabánek a Martin Bitala

Jevištní technika Martin Weigert a Konstantin Kornilov

Inspice Martin Weigert

Produkce Lenka Řiháčková

Intendant Jiří J. N. Svoboda

Asistent režie Štěpán Hrabánek

Režie Jiří Suchý



Hrají:

Jiří Sudý Jiří Suchý

Jitka Lichá Jitka Molavcová

Rinaldýno Jan Hnyk

Agáta Zuzana Maxa

Prof. Švestka Jiří Štědroň

Ing. Malina Michal Stejskal

Dr. Borůvka Martin Hubeňák, Petr Šudoma

Servírka Vendula Parezová, Lucie Černíková

Eliška Eliška Hurábová

Magda Magdalena Jedličková

Eva Eva Přívozníková

modarátorka Jolana Jolana Haan Smyčková

dítě se zázračnou pamětí Eva Volemanová

biřic Konstantin Kornilov, Martin Weigert

lesní bytost Ellyn Černochová

Švestková Olina Patková

skaut Robin Michal Merhaut, Petr Macháček

bratránek David David Vrobel

kostymérka Martina Kšírová, Renata Tůmová

Piano Jakub Přibyl, Jiří J. N. Svoboda

Kontrabas Jan L. Střížovský, Vít Fiala

Bicí nástroje Vratislav Placheta, Petr Zimák

Altsaxofon, klarinet David Vrobel

Tenor saxofon, flétna Martin Zilvar

Trubka Jakub Ševčík

Klarinet, altsaxofon Eliška Hurábová

Trombon, činely Magdalena Jedličková

Tuba Eva Přívozníková


Já taky s úsměvem

Netuším, zda nové představení pražského Semaforu budou provázet protesty militantních feministek. Spíš ne, nežijeme v USA a soudní procesy s nestoudnými muži, kteří údajně sexuálně obtěžovali nebohé ženy - a ony si na to po padesáti letech vzpomněly -, k nám zatím doléhají pouze prostřednictvím médií. I když kdoví? Mírně "nekorektní" inscenace MeToo si střílí právě z možných českých nástupkyň tohoto hnutí, a že je to střelba v podstatě laskavá, jim na omluvu třeba nebude stačit.

Jiří Suchý tentokrát napsal umně konstruovanou hru, v níž do sebe vše pěkně zapadá. Postavy jsou charakterizovány sice jen zkratkovitě, zato trefně - tak akorát na situační komedii budovanou na principu anekdoty. V prvním plánu sledujeme intriku dvou prohnaných dam, které radí nezkušené třetí, jak s pomocí inscenovaného sexuálního ataku přijít k penězům - samozřejmě že se to zvrtne. Ve druhém pak zpackanou show začínající televize HuHu (hudba a humor), která vtipně paroduje všemožné talentové soutěže, jimiž nás soukromé televizní stanice denně obtěžují už nejmíň dvacet let. Autor do textu přidal ještě satirickou ingredienci mířící na velkohubé politiky, které sice nejmenuje, ale jejichž současné předobrazy jsou nabíledni.

Všechny motivy se nakonec spojí v očekávanou pointu a velké muzikálové finále. Nu ano, jsme v Semaforu, kde hudba a písničky provázejí každé představení od vzniku divadla v roce 1959. S výjimkou dvou písní je to opět swing a písňové texty mají tradiční semaforskou úroveň.

Ternem inscenace je i vyrovnaný herecký tým, opírající se o semaforské stálice Štědroně, Stejskala, Černíkovou, Patkovou či Jolanu Smyčkovou v půvabné roli televizní moderátorky - jakéhosi rozpačitého diblíka. Jiří Suchý s Jitkou Molavcovou nabídnou dva velké kabaretně pěvecké výstupy: chytrou komiku a krásné songy. To, že Suchý ty nejpůsobivější scény napsal pro sebe a svoji partnerku, mu asi nelze vyčítat.

Účin inscenace násobí i pár atrakcí: hned v úvodu operní árie Rinaldýna (Jan Hnyk), která spouští děj, dále tři svrchované muzikantky Hurábová (klarinet), Jedličková (trombon) a Přívozníková (tuba), která je též dobrou herečkou, a "last but not least" - zázračné dítě Evička Volemanová, jež vládne saxofonem skoro jako špičkový jazzový instrumentalista.

Takže jednoznačný úspěch? Ne zcela. Suchého MeToo je hra čistě účelově aktuální. Chybí jí fantaskní, básnický přesah či prvky absurdity, které měla dávná Poslední štace, i magično Smutku bláznivých panen, Dr. Johanna Fausta nebo Prstenu pana Nibelunga z nedávné doby. Až hnutí MeToo pomine, bude to mrtvý text. V tom, že si umí udělat legraci z jednoho symptomu vážné krize naší západní civilizace, je však kousek naděje. I pro tu civilizaci.

Divadlo Semafor - Jiří Suchý: MeToo.Hudba Jiří Suchý a Irena Zlámalová, režie a scéna Jiří Suchý, hudební nastudování Jakub Přibyl a Jiří J. N. Svoboda. Premiéra 23. listopadu 2018.

  • Autor: Jan Kolář
  • Divadelní noviny: publikováno: 26. prosince 2018