MeToo
Muzikál
Jedná se o muzikál, který reaguje na kampaň, jejímuž kouzlu propadly hlavně ženy v USA. Je o tom, jak pánové si někdy moc dovolují, zatímco dámy se tomu neúměrně brání. Problematiku komedie MeToo ovšem neřeší, neboť kampaň byla spíše pouze záminkou k napsání rozpustilého libreta, jehož smyslem je smích publika.
Libreto a texty písní Jiří Suchý
Hudba Jiří Suchý a Irena Zlámalová
Hudební nastudování Jakub Přibyl a Jiří J. N. Svoboda
Hudební aranžmá Radek Škeřík a Jakub Přibyl
Pohybová spolupráce Petr Šudoma
Návrh scény Jiří Suchý
Kostýmní výprava Jiří Suchý a Renata Tůmová
Výroba výpravy a rekvizit Martin Weigert
Kostymérky Renata Tůmová a Martina Kšírová
Zvuk Jan Duhajský, David Dewetter a Michal Černý
Světla Vlasta Dušek, Štěpán Hrabánek a Martin Bitala
Jevištní technika Martin Weigert a Konstantin Kornilov
Inspice Martin Weigert
Produkce Lenka Řiháčková
Intendant Jiří J. N. Svoboda
Asistent režie Štěpán Hrabánek
Režie Jiří Suchý
Hrají:
Jiří Sudý Jiří Suchý
Jitka Lichá Jitka Molavcová
Rinaldýno Jan Hnyk
Agáta Zuzana Maxa
Prof. Švestka Jiří Štědroň
Ing. Malina Michal Stejskal
Dr. Borůvka Martin Hubeňák, Petr Šudoma
Servírka Vendula Parezová, Lucie Černíková
Eliška Eliška Hurábová
Magda Magdalena Jedličková
Eva Eva Přívozníková
modarátorka Jolana Jolana Haan Smyčková
dítě se zázračnou pamětí Eva Volemanová
biřic Konstantin Kornilov, Martin Weigert
lesní bytost Ellyn Černochová
Švestková Olina Patková
skaut Robin Michal Merhaut, Petr Macháček
bratránek David David Vrobel
kostymérka Martina Kšírová, Renata Tůmová
Piano Jakub Přibyl, Jiří J. N. Svoboda
Kontrabas Jan L. Střížovský, Vít Fiala
Bicí nástroje Vratislav Placheta, Petr Zimák
Altsaxofon, klarinet David Vrobel
Tenor saxofon, flétna Martin Zilvar
Trubka Jakub Ševčík
Klarinet, altsaxofon Eliška Hurábová
Trombon, činely Magdalena Jedličková
Tuba Eva Přívozníková
Já taky s úsměvem
Netuším, zda nové představení pražského Semaforu budou provázet protesty militantních feministek. Spíš ne, nežijeme v USA a soudní procesy s nestoudnými muži, kteří údajně sexuálně obtěžovali nebohé ženy - a ony si na to po padesáti letech vzpomněly -, k nám zatím doléhají pouze prostřednictvím médií. I když kdoví? Mírně "nekorektní" inscenace MeToo si střílí právě z možných českých nástupkyň tohoto hnutí, a že je to střelba v podstatě laskavá, jim na omluvu třeba nebude stačit.
Jiří Suchý tentokrát napsal umně konstruovanou hru, v níž do sebe vše pěkně zapadá. Postavy jsou charakterizovány sice jen zkratkovitě, zato trefně - tak akorát na situační komedii budovanou na principu anekdoty. V prvním plánu sledujeme intriku dvou prohnaných dam, které radí nezkušené třetí, jak s pomocí inscenovaného sexuálního ataku přijít k penězům - samozřejmě že se to zvrtne. Ve druhém pak zpackanou show začínající televize HuHu (hudba a humor), která vtipně paroduje všemožné talentové soutěže, jimiž nás soukromé televizní stanice denně obtěžují už nejmíň dvacet let. Autor do textu přidal ještě satirickou ingredienci mířící na velkohubé politiky, které sice nejmenuje, ale jejichž současné předobrazy jsou nabíledni.
Všechny motivy se nakonec spojí v očekávanou pointu a velké muzikálové finále. Nu ano, jsme v Semaforu, kde hudba a písničky provázejí každé představení od vzniku divadla v roce 1959. S výjimkou dvou písní je to opět swing a písňové texty mají tradiční semaforskou úroveň.
Ternem inscenace je i vyrovnaný herecký tým, opírající se o semaforské stálice Štědroně, Stejskala, Černíkovou, Patkovou či Jolanu Smyčkovou v půvabné roli televizní moderátorky - jakéhosi rozpačitého diblíka. Jiří Suchý s Jitkou Molavcovou nabídnou dva velké kabaretně pěvecké výstupy: chytrou komiku a krásné songy. To, že Suchý ty nejpůsobivější scény napsal pro sebe a svoji partnerku, mu asi nelze vyčítat.
Účin inscenace násobí i pár atrakcí: hned v úvodu operní árie Rinaldýna (Jan Hnyk), která spouští děj, dále tři svrchované muzikantky Hurábová (klarinet), Jedličková (trombon) a Přívozníková (tuba), která je též dobrou herečkou, a "last but not least" - zázračné dítě Evička Volemanová, jež vládne saxofonem skoro jako špičkový jazzový instrumentalista.
Takže jednoznačný úspěch? Ne zcela. Suchého MeToo je hra čistě účelově aktuální. Chybí jí fantaskní, básnický přesah či prvky absurdity, které měla dávná Poslední štace, i magično Smutku bláznivých panen, Dr. Johanna Fausta nebo Prstenu pana Nibelunga z nedávné doby. Až hnutí MeToo pomine, bude to mrtvý text. V tom, že si umí udělat legraci z jednoho symptomu vážné krize naší západní civilizace, je však kousek naděje. I pro tu civilizaci.
Divadlo Semafor - Jiří Suchý: MeToo.Hudba Jiří Suchý a Irena Zlámalová, režie a scéna Jiří Suchý, hudební nastudování Jakub Přibyl a Jiří J. N. Svoboda. Premiéra 23. listopadu 2018.
- Autor: Jan Kolář
- Divadelní noviny: publikováno: 26. prosince 2018