KYTICE

Text: K. J. Erben a Jiří Suchý

Hudba: Ferdinand Havlík
Režie: Jiří Císler
Výprava a Kostýmy: J. Konečná
Choreografie: L. Ogoun, J. Koníček, L. Janečková, K. Bednář
Premiéra: 14. 3. 1972
Repríz: 596 repríz (726 včetně obnovených)
Derniéra: 7. 6. 1981

Obnovená premiéra: 30. října 1991 (72 repríz, režie J. Císler, J. Suchý a Vl. Drha)

Druhá obnovená premiéra (resp. skansenové představení studia Semafor): 9. února 1993 (58 repríz, režie J. Suchý, P. Šimek, a V. Hrabánek)
úvodníci: Jiří Burian a Jan Nádvorník (Saze) nebo Ladislav Kantor a Luboš Pospíšil

Třetí obnovená premiéra

režie, libreto, návrhy kostýmů: Jiří Suchý
hudba: Ferdinand Havlík
scéna: Jaroslav Svoboda
choreografie: Kristýna Černá
asistent choreografie: Tereza Škubalová
hudební nastudování: Jiří Svoboda a Jan Hanzlík
hudební spolupráce: Václav Dvořák
asistent režie: Štěpán Hrabánek
světla: Vlasta Dušek, Štěpán Hrabánek a Tomáš Lohin
zvuk: Karel Jína a Vlastislav Drozen
jevištní technika: Antonín Müller a Martin Weigert
kostýmy: Renata Tůmová a Martina Kšírová
představení řídí: Martin Weigert

Zdramatizovaná a pochopitelně semaforsky upravená klasika Karla Jaromíra Erbena obohacená o písničky a navíc jednu původní Suchého baladu.

Bezpochyby nejvýznamnější představení pošlitrovské éry. Upravené balady Erbenovy Kytice plus jedna připsaná J. Suchým (Bludička), představení bylo natočeno i pro vynikající trojalbum vydané v roce 1974, navíc k desce vyšel singl s písní Miláčku a k premiéře ještě speciální singl se směsí melodií ze hry.

V roce 2005 vyšlo představení na 2CD firmy Supraphon. Ve hře se představila řada zpěváků, kteří se proslavili i mimo Semafor (M. Prokop, H. Zagorová, P. Janů, L. Pospíšil...). Jde vůbec o nejvícekrát uvedenou hru v divadle Semafor, ve skromnějších podobách se k ní vraceli i v pozdějších letech. Kytice svým způsobem zachránila Semafor před koncem, protože J. Suchý před jejím uvedením uvažoval, že pokud nebude mít úspěch, divadlo uzavře.

Hráli a hrají:

Štědrý den:
Jitka Molavcová nebo Zuzana Hanzlová nebo Luciana Krecarová
Zdenka Adamová nebo Petra Janů nebo Dagmar Patrasová a střídavě Milena Rösslerová
Anna Zemková
Monika Hálová
Marie Vršecká
Ivana Štréblová
Jana Koubková
Zuzana Hanzlová
Helena Klimešová
Luciana Krecarová
Ferdinand Havlík
Evžen Jegorov
Tomáš Zemek
Jiří Hájek
Jiří Datel Novotný

(Kytice 2013)

Marta Falvey Sovová / Barbora Šedivá - Hana
Karolina Gudasová / Lucie Chlumská - Marie
Ema Freiová / Johanka Kopačková
Lucie Chlumská / Veronika Šotová
Zuzana Maxa / Kamila Novotná - dívky
Michal Stejskal, Petr Macháček, Jiří Štědroň a Jiří Hájek - koledníci

Svatební košile:
Jiří Helekal (37x) nebo Jiří D. Novotný (553x)
Jitka Molavcová a střídavě: Zdenka Adámková
Milena Rösslerová
Anna Zemková
Marie Vršecká
Pavel Veselý
Jana Koubková
Monika Hálová
Ivan Podobský
Zuzana Hanzlová
Ivana Štrébrová
Helena Klimešová-Arnetová
Jiří Cerha
Ladislav Kantor
Petra Janů
Věra křesadlová
Ilona Karasová-Záluská

(Kytice 2013)

Lucie Černíková / Barbora Smejkalová / Karolina Gudasová / Veronika Kubařová - Panna
Radim Schwab / Tomáš Novotný - Umrlec
Ema Freiová / Johanka Kopačková
Lucie Chlumská / Karolina Gudasová / Veronika Šotová
Zuzana Maxa / Kamila Novotná
Marta Falvey Sovová / Barbora Šedivá
Petr Macháček
Michal Stejskal
Jiří Štědroň - Umrlci

Polednice:
Jiří Suchý (596x)
Josef Dvořák (526x) nebo Evžen Jegorov (64x)
Věra Křesadlová (64x)

(Kytice 2013)

Václav Kopta / Felix Slováček jr. - Polednice
Olina Patková - Matka

Zlatý kolovrat:
Jiří D. Novotný
Jitka Molavcová
Renáta Tůmová nebo Petra Janů nebo Jitka Nováková
Věra Křesadlová nebo Dagmar Patrasová
Josef Dvořák nebo Jiří Suchý
Monika Hálová nebo Luciana Krecarová nebo Angelina Pipková

(Kytice 2013)

Jiří Štědroň - Král
Lucie Černíková / Barbora Smejkalová /
Karolina Gudasová / Veronika Kubařová - Dornička
Karolina Gudasová / Lucie Chlumská - Daisy
Jolana Haan Smyčková - Matka
Michal Stejskal - Poustevník
Ema Freiová / Johanka Kopačková - Pachole
Lucie Chlumská / Veronika Šotová
Zuzana Maxa / Kamila Novotná
Marta Falvey Sovová / Barbora Šedivá
Júlia Sabolová - sbor (družičky)

Vodník:
Josef Dvořák (526x) nebo Ivan Podobský (64x)
Hana Zagorová nebo Petra Janů nebo Ilona Karasová-Záluská nebo Helena Klimešová-Arnetová
Michal Prokop nebo Petr Forman nebo Jiří Datel Novotný nebo Jiří Cerha

(Kytice 2013)

Felix Slováček jr. - Vodník
Lucie Černíková / Barbora Smejkalová /
Karolina Gudasová / Veronika Kubařová - Hanička
Olina Patková - Matka
Petr Macháček - truhlář Petr
Lucie Chlumská / Veronika Šotová
Zuzana Maxa / Kamila Novotná
Marta Falvey Sovová / Barbora Šedivá
Ema Freiová / Johanka Kopačková - družičky
Jiří Štědroň
Radim Schwab / Tomáš Novotný - Starosvati

Bludička:
Hana Zagorová nebo Petra Janů nebo Ilona Karasová-Záluská
Josef Dvořák nebo Jiří Suchý nebo Evžen Jegorov
střídavě Věra Křesadlová
Eva Brožková
Monika Hálová
Dagmar Patrasová
Magdalena Císlerová
Renáta Tůmová
Lenka Kořínková
Orchestr divadla Semafor (Ferdinand Havlík)

(Kytice 2013)

Jiří Suchý - Baltazar
Jitka Molavcová - Františka
Jolana Haan Smyčková - Bludička
Radim Schwab / Tomáš Novotný - Lesů pán
Lucie Chlumská / Veronika Šotová
Zuzana Maxa / Kamila Novotná - Jezinky

Recenze představení z pera Lubomíra Dorůžky, jak vyšlo v časopise Melodie (6 / 1972)

Vzpomínám si na recenzi jednoho ze semaforských představení, kterou jsem kdysi ladil v duchu citátu "každý týden není pomlázka". Není tajemstvím, že Semafor, stíhaný v poslední době i tragickými odchody svých protagonistů, prožil sérii představení, která sice nikdy neklesla pod určitý standard, ale přece jen vyvolávala vzpomínky na slavné inscenace, které pověst Semaforu kdysi vytvořily. Spřízněné duše, které zůstaly divadlu věrné, se snad teď opět dočkají tučnější odměny: Kytice aneb "pocta Karlu Jaromíru Erbenovi, pojednaná způsobem dobře zavedeným v pražském divadle Semafor", má totiž dobré předpoklady, aby k této tradici přidala zase něco nového.

Pět volných parafrází na Erbenovy balady a jedna jakobyerbenovská vlastní balada Jiřího Suchého se úspěšně hlásí k tomu, co bylo pro Semafor vždycky nejtypičtější: ke schopnosti vytvářet ve svém středu všestranné herce-zpěváky-komedianty; hrát si s textem, hudbou i pohybovým ztvárněním (to poslední, spolu s nápaditou režií J. Císlera, je tentokrát zvláště na výši) a dodávat všemu onen mírně poeticko-ironicky-sentimentální nádech, typický pro Jiřího Suchého.

Slibné jsou zejména nové objevy v souboru. Uplatnění Jiřího Helekala v komediální roli působí proti jeho někdejší rozpaky vzbuzující stylizaci do role "českého Toma Jonese" jako naprosté zjevení. (Svatební košile, v níž Helekal exceluje, je spolu s Vodníkem ostatně nejúčinnějším číslem pořadu.) Josef Dvořák jako tvárný herec pozoruhodného mimického rejstříku je posila k nezaplacení, Jitka Molavcová i Věra Křesadlová potvrzují, co je v nich, a "zavedení" zpěváci Hana Zagorová a Michal Prokop ze souboru nikterak nevyčnívají a v rolích, psaných jim na tělo, působí velmi semaforsky a přirozeně. Dalším příslibem je tentokrát hudba Ferdinanda Havlíka, který i bez obvyklých klauniád jakoby chytil semaforský dech: bez velikých šlágrů nebo sólových čísel, ale s přirozeností a plynulostí typickou pro Šlitrovu a Suchého koncepci divadelní muziky nebo "jazzové opery". A velké finále, kde se nad plný soubor vyšvihne zářivý soprán Zdeny Adamové i sytý, zvučný hlas Michala Prokopa, je scénou muzikálně velice působivou a nadto naznačující, že je tu materiál, s nímž by se ještě dalo ledacos dělat.

Pravda, představení není ještě zcela vyrovnané; jsou tu i slabší místa a celkovému rozsahu by sem tam nějaký škrt neuškodil (zejména ve Zlatém kolovratu a v Polednici). Možná, že k němu po zkušenostech z většího počtu repríz i dojde. Ale soubor, který se tu představuje, vzbuzuje úctu i naděje, koncepce programu je nosná a "návrat k tradici", pojímaný s úsměvem, v němž však současně (jaksi mimochodem) kontrastuje přísný duch lidové baladiky s praktickým nazíráním, které předznamenává naši dnešní životní atmosféru, má možná hlubší morální smysl, než leckterý přísně zdvižený káravý prst.

Zdá se mi, že v Kytici má Praha zase jedno představení moderního hudebního divadla, za které se rozhodně nemusí stydět

Lubomír Dorůžka