KŮŇ
Řada koní
Řada koní
Honí se dokola
Koně se však
Nedohoní
Protože jsou dřevěný
Kůň se v našem životě vyskytuje poměrně často. Kůň jako takový, kůň jako houpací, kůň jako tělocvičné nářadí, kůň jako nadávka, ale i koníček jako záliba. Zkrátka koňů je kolem nás tolik, že by bylo trestuhodné přejít to mlčením.
Můj vztah ke koním je různý. Například kůň jako tělocvičné nářadí je věc, která mi otrávila dětství. Zatímco živejch koní jsem se bál jenom tak středně, toho v tělocvičně strašně. V hodinách tělocviku se po mně pořád chtělo, abych ho přeskočil tak jako ostatní děti, které se rozběhly, rukama se odrazily od koně a hop - byly na druhé straně. I já jsem se tedy rozběhl, ale doběhl jsem ke koni, zastavil jsem se a pak jsem ho obešel. Musel jsem se vrátit a byl jsem pak různýma pohrůžkama nucen, abych koně přeskočil, jako by na tom záleželo něčí štěstí. Nikdy se mi to nepovedlo, vždycky jsem spadl.
I na vojně byl kůň mým nepřítelem. Ne, nesloužil jsem u dragounů, mám opět na mysli koně z tělocviku. Tady už nešlo o pouhé přeskakování, nýbrž se na mně chtěly daleko složitější úkony. Ani jeden z nich jsem samozřejmě neuskutečnil a jediná moje starost byla, abych spadl nějak šikovně.
O tělovýchovném koni ale už nechci mluvit, nevzbuzuje ve mně příjemné asociace. Sympatičtější je mi kůň houpací, kterého jsem kdysi míval. Pamatuji se na něj pouze matně. Byl grošovanej a měl kožené uši a ocas ze žíní. Ten ocas měl však pouze omezenou dobu, o to jsem se postaral. Jinak byl celej ze dřeva. Dneska už ho nemám - už se totiž nehoupám. Dnes mi dělají plezír zcela jiný věci.
Nevím, proč se říká lidským zálibám koníček - snad proto, že to hodně žere. Takovej koníček nežere sice obrok, ale jak se říká obden. A stráví plno času. Tady je ten okamžik, kdy bych měl chuť se rozhovořit o své potřebě sbírat gramofonové desky anebo grotesky s Chaplinem, Frigem a Laurelem & Hardym, Disneyovy kreslené filmy a o dalších zálibách tohoto druhu, které mi kromě času ubírají i místo, takže si budu muset asi časem koupit stan na zahradu, aby měla rodina kde spát. To už moje sbírka secesních pohlednic je vzhledem k placatosti exponátu daleko míň náročná. Ale pak jsou tady ještě knihy, starožitnosti - zkrátka mám celý stádo koníčků a už jsem si kolikrát říkal, že by bylo nejspíš správné stádo rozehnat a ponechat si jenom jednoho Šemíka. Ale jsou to vesměs tak krásná zvířata, že nemám to srdce některého z nich se vzdát.
Zmiňoval jsem se v úvodu rovněž o koni jako o nadávce. Skutečně, hrubí lidé řeknou nezřídka bližnímu - Ty seš kůň! Já vlastně ani mezi tenhle druh lidí nepřijdu. Pohybuju se mezi samýma ušlechtilýma, takže ani nevím, jak jsem se o tomhle výrazu dozvěděl. No, nějak jsem se to dozvědět musel, když to tady dávám k lepšímu. Vím však jistě, že kůň není žádná nadávka, že je to vlastně omyl. Ty seš kůň - to je spíš projev uznání, protože kůň je tvor velice ušlechtilej, často ušlechtilejší než ten, komu je nadávka adresována, a rozhodně ušlechtilejší než její odesilatel.
Kůň má například v historii lidstva velice čestný místo. Za všechny koně tu připomenu třeba Šemíka a jeho velkolepéj skok z Vyšehradu do vody. Šemík byl pouhý kůň, ale zapsal se do historie líp než mnohej člověk.
Už léta si slibuju napsat scénář k filmu, ve kterým bych jezdil na koni. O čem to bude, to ještě nevím. Nejspíš western nebo něco o Janu Cimburovi. Ale taky by to mohla být pohádka a já bych v ní mohl sehrát roli prince. Ano, měl bych krásný šaty z bílýho hedvábí, bleděmodrou vestu, na hlavě krásný zlatý lokny... na loknách pak přilbici s chocholem, kterýžto by byl bleděmodrej, aby se mi hodil k té vestě. A to všechno, co jsem tu popsal, by sedělo na krásným bělouši s bleděmodrýma očima, aby se hodily k chocholu a vestě - a jelo by to vysvobodit příslušnou princeznu. Třeba Olinku Schoberovou. V případě, že by to byla koprodukce, mohla by to být i Claudia Cardinal - hrome, pusťte mne na toho draka, ať ho bacím!!! Princezna Claudia by koukala z jeskyně a měla by takovej zvláštní pohled, za nímž by se toho mnoho skrejvalo. A já bych měl velkou starost, abych z toho koně nespadl, protože tohleto dílo by neměla být veselohra. Nemám zájem dělat po boku Claudie Cardinalové komika. Já a můj kůň zde sehrajeme roli jízdního milovníka. Zatím však není třeba tvořit frontu před kinem, protože jsem dosud nezačal psát scénář.
Až začnu, dám vám vědět.
(Z rozhlasových Gramotingltanglů - 60.léta)