CO JE TO HUDBA

Cestou do rozhlasu jsem dneska přemejšlel. Mám totiž dost daleko do rozhlasu - bydlím na Ořechovce a než se člověk do toho Karlína dohrabe, trvá to nějakou tu dobu. A to já obvykle přemejšlívám. Zpravidla o tom, o čem budu asi dneska vyprávět. A zrovna dneska jsem nemohl na nic přijít, a tak jsem si myslel, že bych mohl třeba pouštět jednu desku za druhou, protože hudba nic nezkazí... 


A tu mě napadlo téma: Hudba nic nezkazí! Budu mluvit o hudbě. 
Ale čím začít? Že bych začal definicí hudby? Já žádnou neznám. A kdybych měl nějakou vymyslet, nemuselo by to dopadnout dobře. Hudba - co je to hudba? Hudba jsou zvuky za účelem duševního nebo i materiálního uspokojení skladatelem odborně řazené... - ne, to je blbost. Hudba je... hudba je umělecká sestava vybraných zvuků - to je taky blbost. Zkrátka - definici hudby zřejmě pomineme. 


Stejně vám řeknu, jak je možný, že existuje tolik melodií, když tónů je k dispozici jenom sedm, jestli se nemejlím, dále pak pět půltónů... těch kombinací přece nemůže být nekonečně. Tedy faktem je, že dneska už se ve světě písniček objeví novej motiv poměrně zřídka. Třeba symfonie už je na tom přece jenom lip. Je to věc složitá, takže má víc možností. Ale písnička, která má být co nejjednodušší, ta je na tom zle. 


Vzpomínám si, jak Jiří Šlitr složil hudbu k písni Včera neděle byla a jak se ozvaly hlasy, že se to něčemu podobá. Tenkrát jsme si s Jirkou sedli a přemejšleli, čemu to může být podobný, a přišli jsme celkem na sedm možností. A pak se nám začaly vybavovat úplně geometrickou řadou řetězce více nebo vzdáleněji příbuznejch melodií a málem jsme došli k názoru, že všechny písničky světa spolu nějak souvisejí. Včera neděle byla se nám chvíli jevila jako Po starých zámeckých schodech, jindy zase jako Tak já už se loučím nebo - když jsme si ji zahráli v mollové stupnici - jako I love Paris. Taky jednu melodii ze starýho flašinetu jsme objevili, která byla naší písni podobná a tím i těm ostatním písničkám. 


Jak už jsem řekl, divím se tomu, co se všechno z těch sedmi tónů dá sestavit. Jiřímu Šlitrovi se jednou těch sedm tónů zdálo nějak moc, a tak složil píseň o jednom tónu - pokud jste viděli v televizi náš recitál, tak si na ni možná vzpomenete - zpíval jsem ji u piana a kolem mě stála spousta baletek, jelikož to režíroval Ján Roháč. 


Ale vraťme se k hudbě. Stejně je divný, že existujou na světě lidi, kterejm hudba nic neříká. Je to pro ně nezajímavá věc, která bývá sem tam i na obtíž. Já to nemůžu pochopit. Přece ta radost z toho, že to a to zní tak a tak, a nikoliv onak - všimněte si, jak geniálně vyjadřuju svý pocity z hudby, ale ono je to těžký. Zkuste vyjádřit třeba, že je vám teplo. Popište teplo někomu, kdo žije pořád ve studenu - třeba vodníkovi. Popište teplo vodníkovi: Teplo je... takovej hladkej pocit... a člověk je toho pocitu tak nějak plnej, že ho má... třeba i v malíčku u nohy nebo v zubu... - ne. Nejde to. Teplo se prostě nedá popsat, teplo prostě musí bejt. No a hudba, to je vlastně taky takový teplo. Pro duši. A tak se o ní tudíž špatně mluví, když přijde takovej vodník, kterýmu hudba nic neříká. 


Stejně je zajímavý, že když třeba malíř namaluje abstraktní obraz, najdou se lidi, kteří se nad tím faktem pozastavujou. Hledají na tom obraze aspoň kousek jelena nebo něčeho, na co jsou zvyklí, a nemůžou pochopit, že je to taková kompozice barev a tvarů a nic víc. V tom je hudba ve výhodě. Po hudbě lidi nechtějí, aby v ní zněly skutečný zvony, aby štěkala jako skutečný psi nebo skutečný klaksony a skuteční kohouti. To už se ví, že hudbu je nutno brát prostě takovou, jaká je, a že by bylo pošetilé chtít poznat z nějaký instrumentální skladby, o čem jedná. Když už se má projevit, že skladba pojednává o tom a o tom, je třeba ji opatřit textem a od toho jsme tady my - textaři. My slyšíme nějakou - třeba lyrickou - melodii a hned nás napadne: to by mohl bejt šlágr o luštěninách, dejme tomu. No a napíšeme slova o luštěninách a konzument se dočká obsahu. 
Chtěl jsem tady vlastně meditovat o hudbě a nějak jsem dospěl přes abstraktní malířství k textařstvi - krásnej doklad, jak věci spolu souvisejí. A proto, až se budete někdy koukat na obraz, kterej nic neznázorňuje, a až se vám to bude zdát divný, zkuste si zapískat třeba Humoresku a pak si řekněte, že je to v podstatě totéž. A třeba pak tomu malíři odpustíte. 


(Z rozhlasových Gramotingltanglů)