BLUES O ZMOKLÉ SLEPICI

Když jsem šel deštivou ulicí

potkal jsem šedivou slepici

Byla zmoklá

občas kvokla

Na můj deštník

pohled dlouhý

plný touhy

Vzal jsem ji v ochranu v domnění

že snad se mi v pannu promění

že bude kráskou

která láskou

tak jako v pohádce se mi

odmění

Slepice slepicí zůstala

a tím mě velice zklamala

Poslal jsem ji do zahrádky

nevěřím už na pohádky

Můj sen o tobě krásná panno

je daleko, tak daleko

Já po něm toužím každé ráno

nad bílým vejcem naměkko

1957